PROCESÍ NA POČEST SV. MIKULÁŠE
Každý rok ráno v den památky sv. Mikuláše, tj. 6 prosince, si místní chlapi z Křenovic a okolí sedají na koně a dle pradávného zvyku se seřadí u farního kostela sv. Václava. Odsud jedou v procesí k filiálnímu kostelu na okraji Křenovic, u cesty k Ratiboři. Kostel je místními označovaný „Mikołaszkiem”. Vpředu procesí jede farář na bryčce, která je zde pojmenovaná jako kolasa. Jakmile se jezdci dostanou na místo, třikrát obkružují Mikołaszek a zpívají píseň „Święty Mikołaju, patronie nasz…”. Na konec se zúčastní bohoslužby.
Dle tradice byl kostel sv. Mikuláše, zmiňovaný poprvé v roce 1613, původně vystavěn ze dřeva jako poděkování za ukončení války se Švédy. Současná pozdně barokní zástavba z roku 1744 byla postavena jako děkovný dar za záchranu Křenovic před nájezdem Maďarů. Uvnitř se nachází neogotický oltář patrona s pozdně barokními sochami dvou biskupů.
Zdroj: „Gmina Krzanowice wczoraj i dziś”
S MEDVÍDKEM JE NUTNO ZATANČIT
V Sławikowě začínají lidé v přestrojení obchůzku již v 7 hodin ráno. Navštěvují všechny domácnosti ve vesnici a také sousední vesnice Lasaki a Ligota Książęca. V Samborowocích se setkávají odpoledne. Koho potkají na své cestě, tomu pomažou térem obličej a děvčata vhazují do popruhů. Všechno to ohlašuje radostné období masopustu.[…]
V poslední sobotu masopustu prochází „tančící medvěd“ také vesnicí Samborowice v obci Pietrowice Wielkie. Takto popisuje tento zvyk Adrian Niewiera, starosta vesnice a pořadatel této akce: – Od nepaměti byly poslední dny masopustu, takzvané „ostatki“ v Samborowwicích velmi zvláštně slaveny. Pozoruhodný je zde zřídka se vyskytující zvyk procházení vesnice se symbolickým „tančícím medvědem “tzv. TANZBÄR“. Tento den vládne ve vesnici velmi zvláštní atmosféra. Dospělí před svými domácnostmi očekávají masopustníky, skupinky dětí běží za průvodem přestrojených účastníků, ty nejmladší občas pláčou, protože se bojí medvěda. Celek doprovází orchestr. V dnešní době je těžké určit, proč vlastně medvědi – bery hrají hlavní roli v představení. Pravděpodobně je to návaznost na veselé úkazy vandrovních cirkusáků s živým zvířetem nebo přirovnání basového zvuku této postavy k hudebnímu nástroji, jakým je kontrabas. Ten byl integrální částí vesnického orchestru. Náš „TANZBÄR“ na konci slavnosti umírá (někdo přestrojený za řezníka u medvěda symbolicky provádí pouštění žilou), což má naznačovat konec masopustu a zábav a začátek půstu. Zůstává však malý medvídek jako naděje na novou dobu. Postavy medvědů vždy ztvárňují mladí chlapci převlečení do speciálních kůží vyrobených z kudrnaté ovesné slámy (celek váží kolem 40 kg). Průvodu se také účastní postavy, kterým se říká „małpice” a které spolu s kominíkem mažou obličeje diváků térem, což symbolizuje blížící se Popeleční středu. Ženy kdysi slámu z medvěda zastrkovaly mezi husy, aby mlaďata dobře vvyrůstaly nebo mezi zelí k ochraně před zajíci.
PO STOPÁCH SOCH SV. JANA NEPOMUCKÉHO
Integrální součástí Wodzislawské krajiny, pod tímto pojmem se smluvně skrývá oblast, která je součástí současného wodzisławského okresu, jsou kapličky, kříže a sochy svatých stavěné zejména u cest, jež jsou výstižně označovány „přícestnými památníky minulosti“. Nejedná se však o památníky pouze minulých období, ale zároveň kultury v širším slova smyslu, především sakrální. Tyto objekty jsou totiž svědectvím a dědictvím víry obyvatel této země, kteří je vystavěli jako chválu Boha a svatých patronů. Právě mezi tento druh „přicestných památníků minulosti“ nejvíce patří kult sv. Jana Nepomuckého.
Ztvárnění postavy tohoto svatého patří k nejčastěji se vyskytujícím ve wodzisławské zemi. Většinou jsou to sochy nacházející u kapliček u cest, pojmenované zpravidla jménem svatého, v kostelích a také sochy volně stojící. Rovněž se lze setkat s obrazy a malbami s jeho znázorněním. V oblasti wodzisławského okresu je zaznamenáno celkem 40 památkových objektů věnovaných postavě sv. Jana Nepomuckého, včetně 28 dřevěných soch, 1 basreliéfu, 6 kamenných volně stojících figur, 4 obrazů a 1 zdobení stropu.
Původ, jejich umělecká a historická hodnota jsou různé, ale všechny si zaslouží zvláštní úctu a péči. Kromě nečetných výjimek, kde je známý autor a datum vzniku, je převažující většina neznámého autorství a datování. Tím více je třeba zdůraznit, že mezi autory soch patří autor z alespoň jedné oblasti wodzisławského okresu a tímto autorem je významný sochař hornoslezského původu doby baroka, Johann Melchior Österreich, a není vyloučeno, že druhá pochází také ze sochařovy dílny.
Obavy v posledních letech vyvolává zánik několika soch sv. Jana Nepomuckého nebo dalších památek. Tato skutečnost je nejčastěji spojená s demontáží kapliček nebo kostelů, ve kterých byly uschovány, nebo přemístění kostela. Jsou známé také případy ztrát v zařízení kapličky v průběhu její rekonstrukce.
