MORAVSKÉ TRADICE
Moravská populace žije na jižních okrajích ratibořského okresu, hlavně v Křenovicích a Bořutině. Slezané ihned poznají jejich odlišnost, protože mluví jiným, těžce srozumitelným nářečím. Je to lašské nářečí, plné češtiny, stále živé nejen mezi staršími obyvateli, ale také u mladší generace. Neříká se zde „droga“ ale cesta, ne „czereśnie” ale hamlary. Létají zde wrany a ne „wrony“. Modlitby u mrtvého, tzv. „rzykaczki“ se dosud odříkávají moravsky. Na konci růžencové pobožnosti se zpívají moravské písně.
Je zajímavé, že zmíněná oblast od počátku 70. let 20. století podléhala olomoucké diecézi, i když posluhu zde plnili kněží Apoštolské administrace Slezska opolského. Velmi viditelná byla z obřadního hlediska odlišnost věřících, kteří ještě nedávno, např. v Bořutině, neznali kněžské návštěvy domácností (kolęda) nebo nepoužívali moravské kancionály.
Jiný je také kroj. Moravský má kratší sukni a zástěrku než ratibořský. Lze si také všimnout rozdílu ve věncích. Moravanky lze v krojích nejčastěji potkat na dožínkách. Moravané jsou velmi klidní, mají silný vztah k vlastním tradicím, rodinnému životu a svojí zemi.
Zdroj: „Gmina Krzanowice wczoraj i dziś”
